Vítejte u nás v Jiřetíně

Kontakty

Obecní úřad
Jiřetín pod Jedlovou
Vinařská 32
407 56 Jiřetín pod Jedlovou

tel., fax: 412 379 231,
412 379 137
e-mail: obec@jiretin.cz

Ostatní kontakty

CzechPoint

Obec Jiřetín pod Jedlovou zahájila dne 1.12.2008 provoz kontaktního pracoviště CzechPOINT.

http://www.czechpoint.cz/

Dotační programy

Operační program Životní prostředí

Evropská unie

logo ROP Severozápad + Evropská unie

logo ROP Severozápad

Biografie osobností


BIRNBAUM, Johann (* 23. II. 1793 Jiřetín p. J., † 18. II. 1872 tamže)

Jiřetínský rodák a poměrně známý malíř regionu. Jeho otcem byl krejčí Sebastina B. Základům malby se učil ve svém rodišti u Augustina Donata. V letech 1821 a 1822 navštěvoval uměleckou školu, založenou Společností vlasteneckých přátel umění v pražském Klementinu. Zde jej učil kreslení její ředitel Josef Bergler. Birnbaum se věnoval zejména portrétní malbě a církevnímu umění. Jeho dílem jsou oltářní obrazy Nejsvětější Trojice (1856) a Zmrtvýchvstání Páně ve zdejším kostele (1837) a řada dalších. Obrazy světců maloval také pro kostely v Dolním Podluží (sv. Kateřina), Fukově (sv. Václav), Království (sv. Vavřinec) ve Šluknovském výběžku a v Osečné (sv,. Vít) na Českolipsku. Areál poutního kostela v Horní Polici vyzdobil v roce 1851 malbami zastavení křížové cesty. Za jeden z jeho nejkrásnějších obrazů bylo pokládáno plátno určené pro zdejší kostel „Maria - královna andělů“. Mezi poslední díla náleželo „Poslední večeře Páně“ pro kapli na Křížové hoře (1871), který pro ni zakoupil továrník Jungnickel. Zde také v roce 1860 namaloval postranní oltář pro XIII. zastavení křížové cesty.

DONAT, Anton (* 4. XII. 1746 Jiřetín p. J.)

Malíř kostelních obrazů, pocházející z rodiny, jejíž příjmení je v Jiřetíně a v sousední vsi Rozhled doloženo již ve druhé polovině 16. století. První učitel dalšího jiřetínského rodáka malíře Josefa Birnbauma. Spolu s Josefem Menschelem autor freskové nástropní malby ve varnsdorfském kostele sv. Petra a Pavla, přestavěném v letech 1766 až 1777, namaloval oltářní obraz „Nanebevzetí P. Marie“ pro kostel v Novém Boru (1786-1788) a „Stětí sv. Jakuba Většího“ pro kostel v Kvítkově (1796). Většinu svého tvůrčího věku pobýval střídavě v Jiřetíně a ve Frýdlantu, odkud pocházela jeho manželka. Zde se také asi roku 1794 narodil jeho stejnojmenný syn, žák pražské akademie (1816-1820). Ten pro tamní radnici namaloval obraz pruských rakouských a ruských vojáků, kteří zde byli ubytováni v roce 1813. Namaloval také oltářní obraz pro filiální kostel v Andělce na Frýdlantsku, vybudovaný v roce 1781. Otec se svým bratrem Augustinem (V9. XI. 1751 Jiřetín, †1847 tamže č.p. 56) malovali olejovými barvami také betlémy, pro něž používali silnější papír či karton. Bývaly instalovány i v kostelích, jako např. ve Varnsdorfu. Za 1. republiky byly v Jiřetíně zachovány již jenom jeden či dva.

EISELT, Johann Chrystostomus Anton
(* 3. I. 1814 Jiřetín p. J., † 3. V. 1887 Marienstern v Lužici)

Narodil se v č.p. 81. Jeho otcem byl měštan a obchodník Anton Eiselt, matka se jmenovala Katharina a pocházela z rodiny Antona Maie, běliče z osady Jedlová. Studia zahájil v České Lípě a ukončil je v Praze. V září 1834 vstoupil do cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova. Po ukončení teologických studií v Litoměřicích (kněžskou primici vykonal v rodném městečku (11. srpna 1839) se stal tzv. kapitulářem a opatským sekretářem a sedm let působil jako profesor církevního práva a náboženských dějin. Od roku 1851 byl dlouhých 36 let proboštem cisterciáckého kláštera Marienstern v Horní Lužici. Získal doktorát teologie, stal se vizitátorem dvou cisterciáckých klášterů v Lužici a byl jmenován rytířem královského saského řádu za zásluhy 1. třídy. Stal se také členem Učené společnosti ve Zhořelci. Peněžními dary podporoval jiřetínský kostel a kapli na Křížové hoře.

ERNST, Franz Anton (* 21. II. 1745 Jiřetín p. J., † 13. I. 1805 Gotha)

Základy hudebního vzdělání získal ve svém rodišti od dědečka, kdysi hudebníka zámecké kapely v moravském Tovačově. Po jeho smrti odešel do Chřibské, kde se v kostele a na faře učil od kantora Thomase Haenka (1724-1796) kromě hry na housle také latinsky. Na varhany se naučil hrát ve Varnsdorfu od Cajetana Schuberta, který mu poskytl rovněž základy hudební teorie. Poté se odebral za svým bratrem, který působil jako regenschori v cisterciáckém klášteře Neuzelle v Lužici. Zde však pobyl jenom půl roku a odešel do Zaháně (Sagan) na jezuitské gymnázium, kde se uvedl jako znamenitý hráč na housle a violu. Poté co absolvoval v Praze studia filosofie i práv se načas vrátil do svého rodiště, kde působil v městské správě jako syndikus. Nezůstal zde však dlouho, neboť je známo jeho koncertní turné po Evropě, při němž si doplnil muzikální vzdělání v Salzburgu a Strasburgu, i to, že roku 1773 získal výhodnější místo sekretáře u hraběte Salma v jeho paláci na Hradčanském náměstí v Praze. Přestože tato funkce jej nutila cestovat i po dalších sídlech rodu až na Moravu, využíval je také ke koncertování (např. v červnu 1774 na zámku v Lipové u Šluknova). Z této doby pochází dvě jeho koncertní skladby, v nichž byla rozeznána inspirace Haydnovy i Mozartovy hudby. Jeho nesporný hudební talent mu roku 1778 umožnil získat místo ve dvorní kapele v durynském městě Gotha, kde potom žil jako houslový koncertní mistr kapely zdejšího vévodského sídla. Zajímal se o výrobu různých hudebních nástrojů a proslul jako autor ve své době známé učebnice hry na housle. Kompozici se u něj učil jiný severočeský hudebník Kajetán Vogel z Konojed na Litoměřicku. Oba zachované houslové koncerty F. A. Ernsta má ve svém repertoáru současný soubor „Capella Adjuvantes“, vedený Igorem Heinzem ze Šluknova. Jejich nahrávku na CD připravuje houslový virtuóz Bohuslav Matoušek.

FIŠER, František (* 4. II. 1926 Lysá n. L., † 1. II. 1983 Varnsdorf)

Syn majitele obchodu z Lysé n. L., absolvent nymburského gymnázia, student dominikánského řádového učiliště v Olomouci, kde přijal jméno Angelicus. Po jeho rozpuštění v roce 1950 lesní dělník na Jedlové, kde žil v bývalé hájence. Poté noční hlídač v Národním muzeu v Praze (1953), pracovník Státního archivu Litoměřice (1954), kde pracoval na pořádání církevních fondů, historik lovosického (1957-1960) a litoměřického muzea (1960-1968). Od roku 1966 vůdčí osobnost severočeského trampského hnutí. Proslul jako organizátor zabezpečovacích prací na hradě Helfenburk u Úštěku. Dne 22. listopadu 1968 vysvěcen ve vídeňském dominikánském klášteře na kněze. V letech 1969-1970 pracovník muzea v Děčíně. Po propuštění z politických důvodů žil od roku 1970 trvale na Jedlové č. 1. Od roku 1972 až do smrti se podílel na ekumenickém překladu Bible. Jeho největší vklad spočíval v překladu starozákonních žalmů. V říjnu 1974 byl na Jedlové zatčen a po třech měsících vyšetřovací vazby odsouzen na 18 měsíců nepodmíněně pro „maření dozoru státu nad církvemi“. Vedle překladů proslul znalostí křesťanské ikonografie, kterou uplatnil zejména v práci o hradu Karlštejně. Kniha vyšla u příležitosti jeho nedožitých sedmdesátin. Zemřel na embolii ve varnsdorfské nemoci, kde si léčil komplikovanou zlomeninu nohy. Za účasti mnoha set osob po ekumenické bohoslužbě pohřben v rodném městečku.

FOGGER z BELLENBURGU, Maxmilian (* Bellenbug, † 13. III. 1657 Jiřetín p. J.)

Katolický kněz v Jiřetíně, pocházející ze šlechtického rodu, který svůj přídomek odvozoval od jména městečka na březích Bodamského jezera. Původně kněz v hornolužickém městečku Ostritz (1638-1643), ve Stráži pod Ralskem (1643-1649), kdy současně vykonával úřad vikáře německé části boleslavského kraje (vicarius foraneus per partem inferiorem seu germanam districtus Boleslaviensis). V letech 1649-1653 působil jako děkan a vikář ve Frýdlantu. Poté přeložen do Jiřetína, kde žil až do své smrti. 13. března 1657.

HENNEVOGEL z EBENBURGU, Johann (* 1727 Neuzelle u Fürstenbergu n. O., † 26. I. 1790 Praha) a Martin (* 3. II. 1734 Neuzelle , † 14. VII. 1803 Litoměřice)

Synové Johanna Wilhelma Hennevogela, původem z Frank, štukatéra a mramoráře působícího v lužickém klášteře Neuzell, od roku 1744 usedlého v Litoměřicích. Po jeho smrti (1754) pokračovali zprvu v otcově řemesle. Za svoje zásluhy organizačního i hospodářského rázu, týkající se m.j. příprav výstavby pevnosti Terezína je císař Josef II. listinou z 2. prosince 1780 povýšil do šlechtického stavu s přídomkem „von Ebenburg“. Po pokusech o dolování uhlí u Kundratic na Litoměřicku v roce 1780, zkoušeli oba v letech 1781 a 1782, po dohodě s majitelem panství Aloisem z Lichtensteina, štěstí při dolování rud u Jiřetína. Martin H. byl v roce 1783 jmenován inspektorem pro vedení úředních záležitostí pevnosti Terezína, jejíž velitel, Karl Niklas ze Steinmetz (= 8. 11. 1789), byl jeho švagrem.

HOCKAUF, Anton (* 21. III. 1845 Jedlová, † 24. III. 1900 Rumburk)

Po absolvování základní školy v Jiřetíně p. Jedl. studoval na Učitelském ústavu v Litoměřicích. Od roku 1861 působil v Osečné a poté osm let ve Varnsdorfu. Od roku 1871 žil trvale v Rumburku, kde získal učitelské místo. Byl činný v Severočeském učitelském spolku, jehož se stal předsedou. Zabýval se historií regionu a kromě řady článků v novinách i časopisech, vydal v roce 1885 Vlastivědu politického okresu Rumburk, která byla velmi dobře hodnocena a dodnes může sloužit jako důležitý zdroj informací.

JOHNE, Cölestin Johann (* 26. VI. 1819 Lesné, † 1858 Česká Lípa)

Básník, narozený v posledním domě osady Lesné ve směru ke Stožeckému sedlu (č.p. 18). Ve svých čtrnáctiti letech odešel na studia na augustiniánském gymnáziu v České Lípě. Zřejmě pod vlivem zdejších pedagogů vstoupil později do tohoto řádu a v roce 1845 byl vysvěcen na kněze. Záhy začal veršovat a první báseň mu byla otištěna ještě za gymnaziálních studií. Do širšího povědomí se dostal díky své „Tkalcovské písni“ (v originálu „Weberlied“. Řadu básní napsal v dialektu svého rodiště, jiné byly zhudebněny. Na prázdniny se vracíval domů do Lesné. Na tyto motivy napsal verše, nazvané „Žluté dveře“. Při jeho pohřbu mu jednu z jeho zhudebněných básní zazpíval nad hrobem lipský pěvecký spolek.

LIEßNER, Gottfried (* Šluknov, † 1787 Jiřetín p. J.)

Katolický kněz, působící nejdříve v rodném Šluknově a poté až do roku 1759 ve Varnsdorfu. Téhož roku byl přeložen do městečka pod Jedlovou. Zasloužil se o vybudování křížové cesty na hoře nad městem, které se od té doby říká Křížová hora. Z jeho iniciativy se z ní stalo známé poutní místo., vysvěcené již 17. září 1764. V Jiřetíně působil až do své smrti.

MAYová, Edmunda Maria Anna (* 26. III. 1805 Jiřetín p. J.)

Roku 1827 vstoupila do kláštera ženské větve cisterciáckého řádu Marienstern v Lužici. Rádovou profesi složila v roce 1830. V tomto řádovém domě již zůstala a roku 1857 byla zvolena jeho abatyší. Listinou z 9. května téhož roku její volbu potvrdil král Jan Saský.

MIKSCH, Johann Alois (* 19. VII. 1765 Jiřetín p. J., † 24. IX. 1845 Jiřetín p. J.)

Pocházel z rodiny jiřetínského učitele Wenzela Miksche. Již v dětském věku prokazoval mimořádný hudební talent takže se už ve věku dvanácti let (1777) dostal na Katolický chlapecký institut v Drážďanech. Zde jej proslavil jeho soprán, vliv na něj v tomto ohledu měl tenorista Anton Raff, člen komorního souboru kurfiřta bavorského a italský zpěvák Caselli. Od něj se naučil všechny finesy italského operního zpěvu. Mezi jeho učiteli hudební kompozice byli profesoři Schuster a Naumann, hře na violu jej vyučoval profesor Binder. Brzy se o něj začal zajímat saský královský dvůr. V roce 1783 se stal vice-ceremoniářem a o tři roky později skutečným ceremoniářem dvorního katolického kostela v Drážďanech. Později, v letech 1797 až 1817 se věnoval v kurfiřtské italské opeře dramatickému zpěvu. Po zřízení německé opery v Drážďanech se stal ředitelem operního sboru a učitelem chlapecké kapely. Ve své době byl pokládaný za nejlepšího operního zpěváka v Německu. Vysoce byl oceňován také jako hudební pedagog. Mezi jeho žáky náležela řada později slavných pěvců i zpěvaček. Blízkým přítelem se mu stal dodnes známý a hraný hudební skladatel Karl Maria Weber, který byl na jeho přímluvu povolán z Prahy do Drážďan, kde se stal kapelníkem zdejší opery. Miksch mu údajně pomáhal při tvorbě jeho nejznámějšího díla „Čarostřelec“ (Freischütz). Při premiéře zpívali výhradně jeho žáci. Ve volných chvílích se zabýval řezbářstvím, v němž byl také oceňován. Zemřel a byl pochován v Drážďanech. - Jeho bratrem byl Alexander Miksch (nar. 7. března 1776 v Jiřetíně), sekundář kurfiřtského orchestru v Dráždanech, kde také v únoru 1814 zemřel.

MÜHLSTEINOVÁ, Berta (* 30. VII. 1841 Velvary, † 24. VIII. 1887 Praha)

Česká vlastenecká spisovatelka, přítelkyně Jana Nerudy. Více než čtyři roky svého dětství prožila v Jiřetíně, kde její otec, ing. Leonard Mühlstein, působil mezi lety 1847 a 1852 jako silniční stavitel. Začala zde také chodit do školy. Romantický děj její povídky „Myslivna pod Loušou“, kterou napsala v České Lípě a publikovala roku 1885 v pražském časopise „Lumír“, je zasazen do Horní Světlé.

MÜLLER von NORDEGG, Alois (* 6. XI. 1796 Jiřetín p. J., † 18. IX. 1867)

Jiřetínský rodák, bratr Josefa Müllera. Jako důstojník rakouské armády (od 1814) získal za svoje zásluhy při potlačování pražského povstání roku 1848 (konkrétně za dobytí Klementina) povýšení do rytířského stavu s přídomkem von Nordegg (1849). Sloužil jako hejtman pěšího pluku č. 35; od roku 1850 ve výslužbě; stal se protektorem jiřetínského ostrostřeleckého spolku. Při požáru Střelnice dne 26. 12. 1883 vzal za své také jeho portrét, provedený v životní velikosti. Byl nositelem Leopoldova řádu a dělového kříže. Roku 1865 daroval kostelu ve svém rodišti obraz sv. Sebestiána. - Jeho bratrem byl Wendelin Müller (nar. 1800), který se stal pražským obchodníkem a prezidentem Společnosti pro labskou plavbu (†5. srpna 1872). V Jiřetíně býval v domě č.p. 113 až do roku 1935 hostinec zvaný „Zum Ritter von Nordegg“.

MÜLLER, Josef (* 29. VI. 1781 Jiřetín p. J., † 26. I. 1862 Wien)

Jeho rodiči byli jiřetínský obchodník Josef Müller a Franciska, roz. Friedrich, pocházející z Nového Boru, žijící v č.p. 113. Bratr důstojníka Aloise Müllera. Studoval filosofii a práva, od roku 1817 praktikant u pražského magistrátu a později magistrátní rada (1828) a c.k. apelační rada (1836) českého merkantilního soudu, přísedící stálého českého stavovského zemského výboru, zástupce pražského primátora. V letech 1838 až 1848 stál v čele magistrátu hlavního města Čech on sám. Jeho salon navštěvovali mladí umělci, jako v roce 1836 například hudební skladatel Václav Jindřich Veit, pocházející z Litoměřicka. Roku 1845 obdržel Leopoldův rytířský řád a o tři roky později se stal plukovníkem spojených národních gard v Praze (1848). Ve druhé polovině téhož roku byl povolán jako dvorní rada do Vídně.

MÜNZBERG, Johann Josef (* 26. VI. 1838 Jiřetín p. J., † 9. VI. 1907 Lesné)

Pocházel ze zdejší starousedlé rodiny. Jeho otcem byl jiřetínský obchodník smíšeným zbožím Josef Münzberg, který vlastnil dům č.p. 130 a brzo zemřel. Matka se znovu provdala za Josefa Neuberta z Nové Huti, ale nedlouho poté zemřela ve věku 28 let. Chlapce vychovával jeho otčím. Absolvoval živnostenskou školu v Krásné Lípě a jako učeň pracoval ve Varsndorfu, později byl obchodním příručím v Děčíně. Byl romantické povahy, snil o dalekých cestách a proto se záhy vydal po Labi do Hamburku, odkud chtěl pokračovat do Ameriky. Skončil však na ostrově Helgolandu v Severním moři, neboť velice trpěl mořskou nemocí. Nevrátil se však na dlouho, neboť jeho neklidná povaha jej přivedla na cestu do Uher, kde se spřátelil s cikány a kočoval potom jako jeden z nich. V dolnorakouském Sebensteinu, nedaleko lichtensteinské Lednice, jej poznala jeho teta, která tam působila jako kuchařka. Poté se vrátil domů, kde se přiženil do osady Lesné č.p. 28. Rád se však i potom toulal po okolí, o nedělích si vypomáhal prodejem piva, vína a potravin, které vynášel na Tolštejn. Na tomto oblíbeném cíli turistů dala správa polesí v roce 1865 vystavět jednoduchou dřevěnou boudu a J. J. Münzberg se stal jejím nájemcem. Provozoval ji vždy na jaře a v létě, v říjnu se navracel do Lesné. Byl pokládán za místní „originál“. - Když zemřel, převzal restauraci jeho syn Johann Ferdinand Münzberg (1868-1925). Na začátku 20. let, kdy došlo k rozvoji lyžařské turistiky, byl její provoz rozšířen i na zimní měsíce. Živnost převzal vnuk zakladatele hradního hostince Johann Münzberg (V1. 12. 1892 v Lesném, †21. 4. 1977 v Jiřetíně).

PIETSCH, Josef (* 12. XII. 1810 Uhelná u Chrastavy, † 29. V. 1866 Jiřetín p. J.)

Na kněze vysvěcen v Litoměřicích roku 1834, kdy začal svoje kněžské působení jako jiřetínský kaplan a expozita v Dolním Podluží. V letech 1845 až 1846 podnikl se svým přítelem Wenzelem Karlem (1802-1870), tehdy lokalistou ve Fukově, cestu do Itálie. Souhlas s touto poutí jim dal litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille, který jim také předal dopisy papeži Řehoři XVI. Vyrazili pěšky z Jiřetína přes Úštěk a Litoměřice do Prahy a dále směrem na Vídeň a poutní místo Mariazell. Přes Adelsberg a Terst dorazili 5. listopadu 1845 do Ancony. Navštívili poutní místa v Lorettu a Assissi a 16. listopadu došli do Říma, kde strávili zimu. Na počátku března 1846 vyrazili směrem na Tivoli, navštívili vodopády řekdy Anio, dále pokračovali na Subiaco a odtud přes Palestrinu, Monte Cavo a Albano zpět do „Věčného města“. Opustili je 24. dubna a cestovali přes Monte Cassino do Neapole a Portici, odtud šli do Pompejí, poté do Cumae a Bajae, kam dospěli 4. května. Navštívili Avernské jezero, kráter Solftara u Pozzuoli a klášter Camaldoli. Po cestě se zabývali také botanikou, která byla pro Wenzela Karla životním koníčkem. Zpáteční cesta nastoupili v Neapoli. Parníkem odpluli do Livorna a odtud přes Pisu, Florencii, Bolognu, Ferraru, Paduu, Terst, Salzburg a České Budějovice domů. Nedlouho po návratu se v roce 1850 stal jiřetínským farářem a později byl jmenován personálním děkanem. V Jiřetíně potom působil až do své smrti.

RESSEL, Emil (* 20. XI. 1862 Ludvíkov pod Smrkem, † 3. III. 1926 Česká Lípa)

Rodák z obce na Frýdlantsku, působil většinu života v Jiřetíně jako učitel (do 1919). Autor sbírek básní „Kytice písní z českého severu“ (Liederstrau aus Böhmens Norden, 1888), „Plamenná znamení“ (Flammenzeichen), která vyšla ve dvou vydáních (1895 a 1896),“V šumění dubů“ (Im Rauschen der Eichen, 1899), „Balderova krev“ (Balders`s Blut, 1900) a „V šeru nocí“ (Im Grauen der Nächte, 1903). Psal i naučnou literaturu, jako např. spis „Povinnosti německého učitele ke svému národnímu kmeni“ (Pflichten der deutschen Lehrers zu seinem Volksstamme, 1897). Ve své době oblíbený autor, píšící v duchu soudobého životního pocitu českého Němce. Po roce 1903 přestal publikovat a sklonek života prožil v Litoměřicích a České Lípě.

SALOMON, Wenzel (* 4. II. 1874 Jiřetín p. J., † 7. IV. 1953 Jiřetín p. J.)

Narodil se v č.p. 111 v tkalcovské rodině. Původně se chtěl věnovat vojenské kariéře. Jako poddůstojník sloužil v pluku vévody z Cumberlandu. Jeho velitel, který rozpoznal talent mladého muže, mu dal stipendium a tím možnost studovat na mnichovské Akademii Brandes. Po letech putování světem se vrátil do svého rodiště, kde potom proslul jako malíř krajinář, ale i coby portrétista. Psal také básně a byl externím zpravodajem varnsdorfských novin „Abwehr“ a „Rumburger Zeitung“. Bydlel v podkrovním bytě někdejší kavárny „Buberl“, na rohu náměstí a Vinařské ulice, kde je dnes sídlo obecního úřadu. V jeho ateliéru bývala později umístěna obecní knihovna, adaptovaná roku 1998 opět pro obytné účely, (nyní se v těchto prostorách nachází také i ateliér fotografie a počítačové grafiky J. Stejskala). Na jeho obrazech (olejích, akvarelech) je zobrazena podoba městečka i jeho okolí v prvé polovině našeho století. Nákladem F. Elstnera byly některé z nich vydány ve 30. letech jako pohlednice. Dokumentární hodnotu mají obrazy řady objektů, které dnes již nestojí. Zachovaly se většinou v budově Základní školy, na bývalém národním výboru i jinde. Jeho obrazy, jako např. „Pochod smrti“, zdobívaly také interiéry býv. OV KSC v Děčíně. Uvedené dílo bylo však roku 1987 předáno Památníku Terezín. Jiřetínský obecní úřad, který v roce 1991 dal upravit umělcův hrob na zdejším hřbitově, je před několika lety vydal na pohlednicích. Ze sbírek ing. J. Večeři je vytiskla firma Grafiatisk a.s. Děčín.

SIEBER, Josef († 5. III. 1850 Jiřetín p. J.)

Jiřetínský rodák, v 70. letech vysvěcen na kněze. Mnoho let působil jako profesor náboženství na litoměřickém gymnáziu. Byl uznáván také jako jazykovědec, odborník na ugrofinské jazyky. Když odcházel na odpočinek, obdržel titul školního rady. Poslední léta prožil v Novém Boru.

WAGNER, Herrmann († 22. IV. 1880 Jedlová)

Rodák z osady Jedlová, spisovatel působící ve Varnsdorfu. Autor řady próz, psaných formou novel mezi něž náleží sbírky „Rudý plamen a jiné novely“ (Die rote Flamme u. a. Novellen, 1908), „Nepřátelské mocnosti a jiné novely“ (Die feindlichen Mächte u. a. Novellen, 1909) i románů. Těmi byly „Klidný rok“ (Das stille Jahr, 1909), „Z hlubin“ (Aus der Tiefe, 1914) a dalších.

(převzato z knihy Jiřetín pod Jedlovou, 1998, autor PhDr. Jan Smetana)